Zívání, tedy typické otevírání úst doprovázené slzením očí, je běžný reflex, který provází lidstvo od nepaměti. Ačkoliv je často spojováno s únavou a nudou, jeho skutečný účel je stále předmětem vědeckých debat. Existují však dvě teorie, které nabízejí odpověď na otázku, proč vlastně máme potřebu zívat?
Čtěte také: Únava v přirovnáních aneb když jste utahaní jako šňůra od záchodu
První z teorií říká, že zíváním náš mozek reguluje naší vnitřní teplotu. Zde platí, že pokud bychom si na čelo přiložili teplý obklad, vyvolá to u nás častější zívání, než obklad studený.
Podle druhé teorie se říká, že při zívání, kdy dochází ke zkřivení obličeje a krku, se zároveň stimulují krční tepny a tím dochází ke zvýšení srdečního tepu a nárustu pozornosti. Zívání tak má tak zvyšovat naši bdělost.
Nepřehlédněte: Cítíte se vyždímaní jako hadr uklízečky? Inspirujte se i v dalších přirovnáních
Ať už tedy dnes bojujete s únavou nebo do rána zíváte jako o život, mrkněte na přirovnání, kterými svůj dnešní stav můžete krásně vyjádřit.
Přirovnání zívání:
- „Ty furt zíváš, jako bys dva dny nespala.“
- „Zívá, jako když se otevírají vrata do pískovny.“
- „Koukni, no to je huba, vždyť tady zívá jako hroch.“
- „Zívá jak v půlnočním rychlíku.“
- „Celou dobu tam zívala, jako by chtěla někoho sežrat.“
- „Zívá tady jako vrata od garáže.“
- „Dneska teda zíváš, jako kdybys proflámovala celou noc.“
- „To je strašný, ten chlap tu otevírá hubu jako krokodýl.“
- „Holka tu zívala jako ptačí mládě.“
- „Chlape, vždyť ty zíváš jako lev.“
- „Co tu na mě otevíráš hubu jako kapr na suchu?“