Pokud si také občas s chutí dopřejete k hlavnímu pokrmu přílohu v podobě kyselého zelí, snad bude mít vyváženější chuť než zelí, které ochutnal šéfkuchař Zdeněk Pohlreich v pořadu Ano šéfe a pronesl při tom památnou hlášku o srolovaných ponožkách.
Oblíbeným kyselým pokrmem bývá také Krkonošské kyselo, nebo-li polévka, co se někdy označuje jako žúr nebo-li žour. Pro většinu z nás je však typickým zástupcem kyselého již zmíněný citrón. Tohle charakteristicky žluté ovoce je velkým zdrojem vitamínu C, kdy v jednom citrónu najdete zhruba 30,7 mg vitaminu C, což představuje asi 33 % doporučené denní dávky.
Že je citrón pořádně kyselý zjišťují i malé děti, které se do něj poprvé v životě zakousnou, ale přiznejme si, takový krásně čerstvě připravený řízek s plátkem citrónu, to je prostě fantazie.
Ale zpět k přirovnáním kyselosti. Vedle citrónu se také velmi často přirovnává kyselá chuť ke grepu, limetce, octu nebo třeba šťovíku.
Přirovnání kyselosti:
- To je tak kyselé, až mi to křiví hubu.
- No fuj teda, je to kyselý jak brčál.
- Je to kyselý jako polibek od babičky.
- Ten citrón je tak kyselý, že mám úplně scvrklé dásně.
- Proč jsi přestal jíst? Tváříš se, jako bys snědl kyselé okurky.
- Ti to nechutná? Máš kyselý výraz, jako kdybys koukal na posranou plínku.
- Uff, to víno je kyselé jako kyselina.
- To je tak kyselé, že mi to rozežere zuby.
- Je to tak kyselé až mi to propálilo dáseň.
- No to vaše kyselo bylo tak kyselé, že jsem ráno vysral díru do hajzlu.