Pamětníci si jistě vzpomenou, jak v tehdejším Československu vládl nedostatek základních hygienických potřeb, jako toaletního papíru nebo dámských vložek. Čekalo se na ně dlouhé hodiny a mnohdy neúspěšně. V nouzi největší tak místo klasického toaleťáku posloužilo velkoformátové Rudé právo, které mívalo lepší tisk, co tolik nemazal.
Před řeznictvím lidé běžně čekali třeba již od čtyř hodin od rána, aby si vůbec nějaké maso koupili. Samozřejmě ty nejlepší kousky měl vždy řezník schované pod pultem pro své známé, ale pro ostatní bylo v tu chvíli důležité, že se vůbec nějaké maso podařilo sehnat.
Dneska když někteří mají čekat u pokladny supermarketu ve frontě tří lidí, tak jsou z toho nervózní, jak kamzík na rovince – jak to vše dlouho trvá. Doba se změnila a s tím také náš pohled na fronty lidí.
Jak přirovnat dlouhou frontu lidí?
- Fronta dlouhá jako na banány za komoušů.
- Ta fronta je tak dlouhá, že se táhne jako had.
- Před muzeem byla fronta dlouhá jako Lovosice.
- No teda, tady je fronta jak na maso za totáče.
- Šmankote, tady je fronta jak před bankomaty v Rusku.
- Už tu čekáme hodinu, je tu fronta jak za komančů před Mototechnou.
- Stejně dlouhá fronta jako kdysi na Lenina.
- Vytváří se fronta dlouhá jako týden.
- Tomu říkám fronta jako při uvedeného nového iPhonu na trh.
- To je fronta jak na kapra před Vánoci.
- Fronta delší než na automat s hašlerkama v domově důchodců.
- Tady je lidí a ty fronty, jak osm do sebe zakousnutých hadů.
- Málo otevřených pokladen a fronta dlouhá jako Nuselák v Praze.
- Ta fronta se táhne jak tasemnice ze závodní jídelny.
