Pláč je přirozený pro nás všechny, patří k našemu životu. Malé děti skrze svůj pláč vyžadují pozornost, ženy si naopak rády zase pobrečí u romantických filmů a i pánové si někdy rádi pobrečí třeba i kvůli nabouranému autu.
Čtěte také: Rýma v přirovnáních: Jak trefně vyjádřit kýchání, smrkání nebo ucpaný nos?
Každý člověk však reaguje pláčem na jiné podněty. Někdo je schopen se rozbrečet kvůli každé maličkosti, z přemíry radosti a jiného člověka nerozbrečí ani pohřeb nejbližšího člena rodiny, tak jako třeba úmrtí oblíbeného pejska. Pláč se rozhodně nevyplatí potlačovat, protože prospívá tělu po psychické a fyzické stránce.
Přirovnání pláče:
- Ten tam zase bulí jak malej Jarda.
- Vždyť se nic nestalo, tak proč brečíš jak mořská panna nad urvanou ploutví?
- Pláče jak děcko nad rozbitou hračkou.
- Brečí jako stará želva.
- Bouchla se do hlavy a řvala jak mimino, no to byly slzy jako hrachy.
- Ty toho naděláš, brečíš kvůli němu jak děcko nad rozbitou bábovičkou.
- Brečela jako malá u dopisů od její matky.
V jistých situacích však obyčejný pláč přejde v určité psychické zhroucení, které ještě provází nářek, ať už z důvodu ztráty blízkého člověka nebo třeba po výrazném životním, či kariérním neúspěchu. A jak takového vzlykajícího člověka přirovnat?
Přirovnání vzlykání:
- Ta tu vzlyká jako najatá plačka.
- No ty tu natahuješ jako potrestané dítě.
- Na konci filmu vzlykala jako umírající kůň.
- Co tu vzlykáš jako malý fracek?
- Copak se stalo a proč vzlykáš jako malá holčička?
- Sedla si do kanceláře a vzlykala, jako kdyby se před ní brány do ráje navždy zavíraly.
- Tu vzlyká jako ztracené dítě.
- Vzlykal jako by mu mělo puknout srdce.
- Seděla tam a vzlykala jako dívka, která ztratila svou první lásku.